Co je infrafotografie ?

Všechny fotografie vznikají záznamem světelného záření o různých vlnových délkách na světlocitlivý materiál (filmový pás nebo digitální čip).
Klasická fotografie, tak jak ji známe, zaznamenává pro člověka viditelnou – relativně úzkou - část světelného spektra, denní světlo (rozsah vlnových délek od 400 do 700 nm).
Nižší vlnové délky než 400 nm, které již lidské oko nedokáže zaznamenat, jsou zabarveny modře
a nazývají se ultrafialové světlo – neboli UV záření (způsobuje pigmentaci kůže) - to je ale kapitola sama pro sebe.

Na druhém konci spektra (700 nm a více) leží Infračervené světlo, jenž je zbarvené červeně.
Infračervené záření sice také nevidíme, ale můžeme ho vnímat, protože infračervené světlo velmi dlouhých vlnových délek (více jak 8.000 nm) hřeje, případně může kůži až popálit.
Pro pořizování infrafotografií se využívá světelné spektrum vlnových délek 700 – 1.000 nm pomocí infračervených filtrů.
Těch je na trhu celá řada a nabízejí odlišný účinek, tudíž lze použitím konkrétního typu podpořit autorský rukopis.

Abych mohl tvořit infrafotografie, bylo třeba provést poměrně náročnou úpravu čipu fotoaparátu - vlastně jsem ho musel zničit - normální fotky se s ním už pořídit nedají. Byla sice vysoká pravděpodobnost jeho poškození (a některé funkce už nepracují), ale fotí a výsledky stojí za to riziko. Technika snímámí za pomocí infra je vhodná především na focení poutavých krajin, ale i portréty a předměty vypadají zajímavě. V portrétní fotografii má infra světlo schopnost vyhlazovat pleť
a odstraňovat její nedostatky (prasklé žilky, pupínky). U očí dochází k silnému zvýraznění očních duhovek.
Vzniklé infra fotky jsou působivé v původních barvách, mohou být pěkné i černobílé a úžasných výsledků lze dosáhnout colorováním, ke kterému jsou výsledné infra snímky přímo předurčeny.

Infrafotografie svou neobvyklostí zkrátka stojí za to...